Působení hudby 1.

Rytmus - melodie - harmonie

autor: René Král

Svět hudby představuje svět sdělného umění, plynoucího v čase i prostoru. Hudba nepotřebuje slova k tomu, aby vyjádřila radost, vděčnost, vroucnost, žal, napětí či klid a vůbec všechny situace, nálady a city, které si lze představit. Dokáže vyjádřit velké ideje, touhy ducha, rozlehlost nezměrných dálav i krásu nadpozemských světů. Dokáže však také zrcadlit mnohé z toho, co se ukrývá hluboko v našem nitru. Možnosti jejího působení jsou mnohostranné.

Abychom tyto možnosti mohli správně využít, je nutné si nejprve ujasnit cíl, tedy to, na jakou oblast se chceme zaměřit a proč. Hudbu tvoří tři základní prvky: rytmus, melodie a harmonie.

• rytmus - souvisí s pohybem a tělesnými činnostmi, s končetinami i oblastí břicha. Od nepaměti je projevem lidských činností spjatých se zemí - rytmické zvuky chůze, běhu, tance, pracovních činností, tepu srdce i rozmanitých rytmických zvuků ze zvířecí a přírodní říše - tepot kopyt, klapání, ťukání a jiné zvuky ptáků, bubnování dešťových kapek atd. Mnohé přírodní národy jsou s rytmem a pohybem spjaty tak, až se to zdá téměř neuvěřitelné a samozřejmě těžko napodobitelné. Jejich smysl pro rytmus vyjádřený tělem je naprosto dokonalý, z našeho pohledu nesmírně členitý a složitý, přesto však naprosto zákonitý a bezprostředně žitý.
• Všechno, co potřebujeme projevit navenek, do tohoto světa, jde pouze přes tělo a končetiny. Rytmus se projevuje vyváženými pohyby těla a souhrou končetin. To vše ovšem vychází z nitra.
• Různá rytmická a pohybová cvičení - tleskání, podupy, tanec, ťukání na dřívka, bubnování na rozličné bicí nástroje i vlastnoručně vyrobené - pomáhají propojit duši s  tělem a tělo s matkou Zemí.
• melodie - je projevem hudebních myšlenek a proto je spjatá s myšlením a hlavou. Kromě hlavy zapojujeme tělo při melodickém projevu oproti rytmickému nepatrně nebo aspoň mnohem méně. Můžeme ležet pod stromem a jen tak si uvolněně broukat nebo pískat na píšťalku.
• Zpěv a hra na dechové nástroje využívá především oblast hlavy, krku a hrudníku, pohyb končetin je spíše nenápadný.
• Různá melodická cvičení se zpěvem a hrou na jednoduché dechové nástroje pomáhají s  tvořením, rozvíjením a vyjádřením myšlenek, podporují rozvoj paměti, soustředěnosti a představivosti, a dále pak pomáhají vyrovnávat potíže s dechem, průduškami a  sebevyjádřením.
• Lidem příliš průbojným a méně ohleduplným, lze doporučit hru na dechové nástroje, vyžadující při vyluzování tónů jemnost a uvolněnost; lidem příliš jemným a neprůbojným naopak nástroje, vyžadující při hře sílu a pevný postoj - tak lze vyrovnávat nesoulad, způsobený jednostranností v životním zaměření.
• harmonie - je nejmladší součástí hudby a je spojena téměř výhradně s vývojem evropské hudby, především v několika posledních staletích, kde se naplno rozvinula, díky všem objeveným zákonitostem souznění několika tónů. Lidé v době renesance začali více vnímat sebe a svůj pohled na svět zaměřili na dění v daném okamžiku. Objevili zákonitost perspektivy, pozornosti zaměřené k jednomu cíli, a vzkřísili také antický pojem harmonie, jako vzájemné souhry a vyváženosti mnoha jednotlivostí v dokonalý celek.
• V oblasti hudby představují harmonii především strunné nástroje, na něž se dá v daný okamžik zahrát více tónů - harfa, lyra, citera, kantele, klavír, kytara a další.
• Při hře na tyto nástroje se zapojují jak končetiny tak i hlava. Charakteristické pro hru na některé z nich je gesto připomínající objetí. Oblast hrudi - srdce a plic - představuje tedy střed, v němž se propojuje vnější svět viditelného konání, s vnitřním světem nehmatatelných myšlenek a obrazů; střed, umožňující vědomé prožívaní obou světů; zprostředkovávající cestu od jednoho k druhému, tam i zpět.
• V tom spočívá možnost harmonického propojení všech jednotlivostí v dokonale vyvážený celek, prožhavený vroucností citu a bezdpodmínečné lásky.
• Hra na strunné nástroje má velký harmonizační účinek na celého člověka. Dodává tělu vše, co potřebuje ke svému zdravému působení.
• Hluboké tóny působí příznivě na kosti, končetiny a orgány v břiše. Uvolňují napětí a křeče, pomáhají svým výrazným vlněním rozpohybovat to, co je zatuhlé. Mají také uzemňující účinky, mohou dodat teplo a pevnost tam, kde chybí a člověk ztrácí spojení se Zemí, s přítomností, se světem, v němž žijeme.
• Vysoké tóny působí v oblasti hlavy, stimulují, povzbuzují, pročišťují a projasňují. Jejich rychlé a pronikavé vlnění má rozptylující účinky - podobné jiskření, které nemá pevný tvar.
• Tóny středních poloh mají všeho v přiměřené míře, znamenají střed a jejich působení se odehrává především v našem středu, tedy v oblasti trupu - břicho, hrudník, krk.

Harmonie tedy představuje střed, spojení různého v jeden celek. To vše se v zákonitostech hudby projevuje do puntíku. Není-li s hudbou něco v pořádku, pak je porušena rovnováha jednotlivých prvků, z nichž se skládá. Nejinak je tomu i s námi.